Paliativní péče

nejde o rezignaci na léčbu, ale o co nejlepší život s vážnou nemocí

Když se řekne paliativní péče, mnoho lidí si představí poslední dny života, hospic nebo chvíli, kdy už lékaři „nemají co nabídnout“. Ve skutečnosti je její smysl mnohem širší, a právě zde je velký prostor pro osvětu.

Podle průzkumu veřejného mínění 41,5 % lidí v Česku pojem paliativní péče vůbec nezná¹. I mezi těmi, kteří se s tímto pojmem už setkali, navíc panuje nejistota, co přesně znamená.

Paliativní péče pomáhá lidem, kteří žijí se závažným nebo nevyléčitelným onemocněním. Jejím hlavním cílem není nemoc vyléčit, ale zachovat co nejlepší kvalitu života člověka a zmírnit utrpení, které nemoc přináší. To znamená, že klade důraz nejen na mírnění bolesti a dalších tělesných obtíží pacienta, ale i na jeho psychickou pohodu. Nabízí podporu při řešení složitých rodinných a sociálních situací, nebo při hledání odpovědí na spirituální otázky, které mohou v tomto životním období vyvstat.

Nejde přitom o okrajové téma. V České republice zemřelo v roce 2024 celkem 112 211 lidí, tedy více než 300 lidí každý den². Přibližně 60 % úmrtí lze rámcově předvídat podle diagnózy a průběhu nemoci. To znamená více než 65 000 lidí ročně, u kterých je možné o péči v závěru života přemýšlet a plánovat ji předem. Život s chronickým nevyléčitelným onemocněním a se smrtí se navíc dotýká i dalších lidí v okolí pacienta – reprezentativní výzkum STEM/MARK z roku 2023 ukázal, že zkušenost s úmrtím v blízkém okolí má 88 % české populace, a to včetně mladých lidí (81 % ve věku 18–29 let)³. Vědět, co paliativní péče je a jaké možnosti nabízí se tak týká každého z nás, ať už závažným onemocněním sami trpíme, nebo ne.

Co vlastně znamená „kvalita života“?

Na tuto otázku neexistuje jedna správná odpověď, pro každého člověka totiž znamená něco jiného.

Pro někoho je nejdůležitější nemít bolest nebo se moci dobře nadechnout, jiný chce zůstat co nejdéle samostatný. Někdo si přeje být doma, jinému dává větší pocit bezpečí nemocnice nebo hospic. Pro mnoho lidí je zásadní mít možnost trávit čas s rodinou, zachovat si důstojnost nebo mít pocit, že mohou o svém životě a léčbě stále rozhodovat.

¹ Centrum paliativní péče a STEM: Češi chtějí umírat doma, důležité je pro ně rozloučit se s blízkými. Mladých lidí se umírání týká víc, než se čekalo. Tisková zpráva ze dne 31. 10. 2025.
² Ústav zdravotnických informací a statistiky, MZČR, 2026.
³ Centrum paliativní péče a STEM/MARK: Postoje k umírání. Závěrečná zpráva z kvantitativního výzkumu, září 2023.

Jedním ze základních nástrojů paliativní péče je proto rozhovor. Zdravotníci se snaží zjistit, co je pro konkrétního člověka důležité, čeho se obává a co by si přál. Podle toho pak společně hledají nejvhodnější podobu další péče.

Je to právě plánování péče, které je důležité u lidí, jejichž nemoc v čase postupuje a u kterých lze zhoršení stavu předpokládat. Strategie rozvoje paliativní péče počítá s tím, že u této skupiny lze potřebu paliativní péče rozpoznat včas, mluvit o cílech léčby a nabídnout odpovídající podporu ještě před vznikem krizové situace.

péče se nesoustředí jen na nemoc

V běžné medicíně je důraz často kladen především na samotnou nemoc. Jak ji léčit? Jaké léky podat? Jaký výkon provést?

Paliativní péče se na člověka dívá v širších souvislostech. Vedle tělesných potíží řeší také strach, úzkost, rodinnou situaci, praktické problémy nebo otázky spojené se smyslem života a umíráním. Proto se na péči často podílí více různých odborníků. Vedle lékaře a všeobecné sestry může být součástí týmu také sociální pracovník, psycholog nebo psychoterapeut či duchovní. Cílem není řešit jednotlivé problémy odděleně, ale pomoci člověku a jeho rodině a blízkým jako celku.

Důležitou součástí péče jsou totiž i blízcí nemocného, protože vážná nemoc ovlivňuje často celou rodinu i blízké okolí pacienta. Paliativní péče proto podporuje také rodinné příslušníky a další blízké osoby a v některých případech může pomoc pokračovat i po úmrtí nemocného, například podporou pozůstalých při truchlení.

Podpora blízkých přitom není jen doplňkem, ale důležitou součástí paliativní péče. Současná česká Strategie rozvoje paliativní péče v České republice do roku 2035 ji považuje za jednu z hlavních oblastí rozvoje a klade důraz na to, aby pečující do budoucna dostávali potřebnou podporu a nezůstávali na péči sami.

Znamená paliativní péče konec léčby?

To je jeden z nejčastějších omylů. Neznamená.

Paliativní péče může a měla by probíhat současně s léčbou zaměřenou na samotnou závažnou nemoc. Člověk tedy může například dostávat protinádorovou léčbu a zároveň být v paliativní péči, která mu pomáhá zvládat bolest, únavu, úzkost, nejistotu nebo řešit důležitá rozhodnutí.

Teprve s případným postupem onemocnění se může poměr obou přístupů měnit. Léčba zaměřená na vyléčení nebo prodloužení života může postupně ustupovat a větší význam získává péče zaměřená na pohodlí a kvalitu života.

TADY MÁ BÝT OBRÁZEK

Obr. 1 – Vývoj poměru kurativní a paliativní péče v čase od diagnózy po úmrtí⁴

Dokonce ani v situaci, kdy už není možné nemoc vyléčit, tak péče nekončí, mění se pouze její cíl. Místo snahy nemoc odstranit se zdravotníci mohou soustředit například na zmírnění bolesti, dušnosti, nevolnosti nebo jiných obtíží a na to, aby nemocný mohl zbývající čas prožít podle svých možností co nejlépe.

Paliativní péče tedy není „méně péče“. Je to jinak zaměřená péče. A v některých situacích může být její včasné zapojení výhodné nejen pro pacienta a rodinu, ale i pro celý zdravotní systém. Strategie uvádí, že včasná a integrovaná paliativní péče může podle dostupných studií snížit celkové náklady na péči v závěru života o 5 až 22 %. Česká data navíc ukazují, že zapojení paliativního týmu v nemocnici může snížit denní náklady přibližně o třetinu, mimo jiné díky menšímu využívání nákladné, pro pacienta náročné a často nepřiměřené intenzivní péče.

Paliativní péče není jen pro poslední dny života

Další častou představou je, že paliativní péče přichází na řadu až těsně před smrtí. Ani to však v ideálním případě není pravda.

Paliativní péče může být užitečná v různých fázích závažného onemocnění a může začít už v době, kdy člověk stále podstupuje léčbu své nemoci. To je obzvlášť důležité u onemocnění, u kterých je obtížnější odhadnout časovou prognózu. Paliativní péče není určena pouze lidem s onkologickým onemocněním. Může pomáhat pacientům s pokročilými nemocemi srdce, plic, jater nebo ledvin, lidem s některými neurologickými nemocemi či demencí a také velmi křehkým starším pacientům. Rozhodující tedy není konkrétní diagnóza, ale především závažnost onemocnění a potřeby daného člověka.

⁴Columbus Regional Health. PALLIATIVE CARE FAQ: Differences between palliative care and hospice care [online]. [cit. 2023-09-20] Dostupné z: https://www.crh.org/service-centers/palliative-care/palliative-care-faq.cz (upraveno)

Podle současné Strategie rozvoje paliativní péče by ze specializované paliativní péče mohlo významně profitovat přibližně 30 % lidí s očekávatelným úmrtím, tedy asi 20 000 lidí ročně. Pro velkou část z nich však specializovaná paliativní péče není v současnosti dostupná.

Čím dál více lidí v České republice se dožívá čím dál tím vyššího věku. To je velký úspěch moderní medicíny, znamená to ale také, že přibývá lidí, kteří žijí delší dobu s vážným nebo chronickým onemocněním, které by dříve vedlo k rychlejšímu úmrtí.

Modely použité při přípravě Strategie rozvoje paliativní péče ukazují, že počet očekávatelných úmrtí může vzrůst z 67 249 v roce 2023 na 84 166 v roce 2050. Ještě výraznější je očekávaný růst celkové potřeby zdravotní péče v závěru života. Počet lidí, kteří ji budou potřebovat, má podle modelu vzrůst z přibližně 120 tisíc v roce 2025 na více než 223 tisíc v roce 2050. To představuje nárůst o 86 %. Počet lidí vyžadujících dlouhodobou ošetřovatelskou péči ve stejném období naroste patrně ještě více.

Obecná paliativní péče: něco, co by měl umět každý zdravotník

Paliativní péči můžeme zjednodušeně rozdělit na obecnou a specializovanou.

Obecná paliativní péče není nějaká zvláštní služba, do které musí být člověk přijat, ale spíše přístup k pacientovi zaměřený na celkovou kvalitu života. Patří sem léčba obtíží, ale také respektování pacientových přání a hodnot, citlivá komunikace s nemocným a jeho rodinou a pomoc s organizací další péče.

Na základní úrovni by ji proto měli zvládat zdravotníci napříč obory, ať už jde o ošetřujícího lékaře v nemocnici, praktického lékaře nebo všeobecnou sestru v domácí péči.

Právě obecná paliativní péče je pro další rozvoj systému zásadní. I když roste počet specialistů, není reálné očekávat, že všichni lidé se závažným nebo nevyléčitelným onemocněním budou moci čerpat péči specializovaných paliativních týmů, přičemž potřeba paliativních týmů bude v následujících desetiletích rychle narůstat. Zpráva o stavu paliativní péče v roce 2025 proto mezi hlavní výzvy řadí posílení paliativního přístupu u praktických lékařů, v nemocnicích, sociálních službách a dalších částech běžného systému péče.

Kdy je potřeba specializovaná paliativní péče?

Někdy jsou však potřeby nemocného nebo jeho rodiny natolik složité, že běžná, obecná paliativní péče nestačí. Může jít například o obtížně zvládnutelné příznaky, náročnou léčbu nebo situaci, kdy jsou například blízcí pečující vyčerpaní. V takovém případě může pomoci specializovaná paliativní péče.

Tu poskytuje tým odborníků se speciálními zkušenostmi a vzděláním v paliativní medicíně. V týmu mohou pracovat lékaři, sestry různých odborností, sociální pracovníci, psychologové, duchovní a další odborníci. Společně hledají řešení, které odpovídá zdravotnímu stavu i tomu, co je pro pacienta a jeho rodinu důležité.

Paliativní péče už nemusí nutně znamenat hospic, ačkoli ten je stále jednou z možností.

Specializovanou paliativní péči lze v Česku poskytovat několika způsoby. Existují domácí neboli mobilní hospice (mobilní specializovaná paliativní péče – MSPP), lůžkové hospice, ambulance paliativní medicíny, paliativní oddělení a paliativní týmy v nemocnicích.

Domácí hospic umožňuje poskytovat specializovanou péči pacientovi doma. Tým dochází za nemocným, zajišťuje potřebnou zdravotní péči a podporuje také rodinu. Právě tento typ paliativní péče patří k oblastem, které se v Česku rozvíjejí nejrychleji. V roce 2018 zemřelo doma 1 075 lidí, kteří v posledních 30 dnech života využili mobilní specializovanou paliativní péči. V roce 2024 jich bylo již 6 320⁶. Za šest let tak počet těchto pacientů vzrostl téměř šestinásobně.

Lůžkový hospic je určen lidem, kteří závěr života nemohou nebo nechtějí prožít doma. Snaží se přitom nabídnout prostředí co nejbližší domovu a umožnit blízkým, aby s nemocným mohli trávit co nejvíce času. V roce 2024 využilo lůžkový hospic 3 912 pacientů.

V nemocnicích mohou fungovat konziliární paliativní týmy, které se zapojují do péče o pacienty na různých odděleních, pomáhají s obtížnými symptomy, komunikací i plánováním další péče.

Síť poskytovatelů specializované paliativní péče se v Česku v posledních letech výrazně rozrostla. V roce 2025 bylo evidováno 26 lůžkových hospiců nebo oddělení paliativní péče, 52 domácích hospiců, 92 ambulancí paliativní medicíny a 51 nemocničních paliativních týmů⁵.

Ačkoli tak již specializovaná paliativní péče není omezena jen na několik hospiců, její dostupnost není ve všech regionech stejná, a právě regionální rozdíly patří mezi problémy, které český systém stále řeší.

Kde Češi ve skutečnosti umírají?

Samotná existence služeb ještě neznamená, že se k nim každý pacient dostane včas.

Podle dat uvedených ve Zprávě o stavu paliativní péče 2025 lze odhadnout, že v roce 2024 zemřelo přibližně 54,3 % lidí plánovanou a systémově žádoucí cestou⁵ . Naopak u 45,7 % lze průběh závěru života označit jako rizikový nebo neoptimální⁵ . Typicky jde například o situaci, kdy je člověk se závažným pokročilým onemocněním při zhoršení stavu akutně převezen do nemocnice a tam následně zemře.

⁵ Centrum paliativní péče. Zpráva o stavu paliativní péče v roce 2025. Praha, 2026.
⁶ Centrum paliativní péče. Zpráva o stavu paliativní péče v roce 2025. Praha, 2026.

V roce 2024 bylo 17 336 lidí s očekávatelným úmrtím převezeno zdravotnickou záchrannou službou k hospitalizaci, která skončila jejich úmrtím, což byla téměř čtvrtina všech lidí s očekávatelným úmrtím⁵.

Neznamená to samozřejmě, že úmrtí v nemocnici je samo o sobě špatné. Pro některé pacienty může být nemocnice správným a bezpečným místem. Problémem je především situace, kdy je akutní hospitalizace důsledkem toho, že nebyl vytvořen plán další péče, nebyla dostupná jiná služba nebo nebyla předem zjištěna přání pacienta.

Paliativní péče neznamená „už se nedá nic dělat“

Možná právě tato věta vystihuje její smysl nejlépe.
Když už medicína nedokáže nemoc vyléčit, neznamená to, že nemůže člověku dál pomáhat.

Může zmírnit bolest a další obtíže. Může pomoci člověku porozumět tomu, co se s ním děje. Může mu umožnit rozhodovat o tom, co je pro něj důležité. Může podpořit jeho rodinu. A může pomoci naplánovat další péči tak, aby co nejvíce odpovídala jeho přáním.

Paliativní péče tedy není rezignací na péči. Je aktivní péčí zaměřenou na to, aby člověk mohl i se závažnou nemocí žít co nejlépe.

U desítek tisíc lidí ročně lze předvídat, že se jejich nemoc bude postupně zhoršovat a čím dříve se pacient i jeho rodina dozví, jaké možnosti existují, tím větší je šance, že péče bude odpovídat tomu, co je pro člověka skutečně důležité. Právě proto má smysl o paliativní péči mluvit dříve než v posledních dnech života.

Kde jsou dostupné další informace?

Aktuální seznam poskytovatelů paliativní péče, včetně přidružených služeb (jako půjčovny pomůcek nebo zdravotnické dopravní služby) provozuje Cesta domů na portálu www.umirani.cz. Pacienti i pečující zde naleznou nejen důležité informace, ale rovněž kontakty a interaktivní mapu.

Zdravotničtí pracovníci se mohou více dozvědět v odborných kurzech Centra paliativní péče, Cesty domů, Institutu pallium, EPEC Pediatrics, Paliativní praktici nebo České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP.

Zdroje a další literatura ke studiu

Chytilová L, Loučka M, Lichter M, Peřan D. Zpráva o stavu paliativní péče v roce 2025. Praha, Centrum paliativní péče, 2026.

Chatrná M, Loučka M, Peřan D, Uhlíř M, Večerková S. KŘIŽOVATKY: Paliativní přístup v praxi zdravotnické záchranné služby. Praha: Centrum paliativní péče, 2026. ISBN 978-80-906109-4-1

Peřan D (ed.): Paliativní péče v urgentní medicíně: Studijní text ke kurzu PEACE – Palliative and Emergency Care Essentials. Praha: Centrum paliativní péče, 2024. ISBN 978-80-906109-3-4

Centrum paliativní péče a STEM: Češi chtějí umírat doma, důležité je pro ně rozloučit se s blízkými. Mladých lidí se umírání týká víc, než se čekalo. Tisková zpráva ze dne 31. 10. 2025.

Centrum paliativní péče a STEM/MARK: Postoje k umírání. Závěrečná zpráva z kvantitativního výzkumu, září 2023.