Multidisciplinární individualizovaná sociálně zdravotní péče s využitím telerehabilitace a asistivních technologií

Zoorehabilitace vyjadřuje spolupráci mezi zvířetem a člověkem. Začíná být stále oblíbenější a v dnešním systému zdravotně sociální péče a vzdělávání zaujímá své pevné místo. V dostupné literatuře se můžeme setkat rovněž s ekvivalentním označením jako „animoterapie“ nebo „zooterapie“. Podstatou oboru je cílené zapojení činností se zvířaty do života klientů se znevýhodněním libovolného věku. Díky tomu se nabízí využití zoorehabilitace u lidí s rozmanitými diagnózami a možnost realizace v prostředí nemocnic, domovů pro seniory, stacionářů, ústavů, škol, ambulancí apod. Přítomnost zvířete, které vzbuzuje zájem většiny klientů, lze využít více směry. Zvíře v roli „motivačního prvku“ najde své uplatnění v pedagogických, psychologických a sociálních oblastech. Dalším faktorem je vliv na fyzické a fyziologické zdraví klienta.

Základním principem služby vedené se zvířaty je vždy vzájemné propojení působení zvířete v roli ko-terapeuta, člena týmu, který svojí přítomností přispívá k průběhu sezení a člověka na místě odborníka, terapeuta nebo příslušníka multidisciplinárního týmu, ve vedoucí roli.

Zoorehabilitace podle zapojeného zvířete

Nadneseně řečeno je při zoorehabilitaci možná přítomnost téměř jakéhokoli zvířete. Klíčovým momentem je jeho příprava pro tuto práci, která se liší podle druhu zvířete a způsobu jeho zapojení. Nejvíce jsou využíváni koně, psi a kočky.

Při hiporehabilitaci dochází ke spolupráci s koněm. Jako jediná využívá vlivu samotného zvířete a dále jeho pohybu hřbetu v kroku prostřednictvím přenosu pohybu na klienta.

Canisterapie zapojuje k působení na člověka psa. Jejím obecným cílem je rozvoj a podpora klienta, která může mít zvoleným typem interakce nejrůznější podobu. Pokud je při zoorehabilitaci přítomna kočka, jedná se o felinoterapii.

Delfinoterapie využívá pozitivního působení delfína, lamaterapie přítomnosti lamy, insektoterapie zprostředkovává působení hmyzu, ornitoterapie působí pomocí ptactva (např. exotického nebo drůbeže).

V caviaterapii je využíváno kontaktu s morčaty, zoorehabilitace se zapojením malých domácích zvířat neboli petterapie umožňuje kontakt s malými savci, akvarijními rybičkami, plazy a obojživelníky.

Intervence praktikované na farmách zprostředkovávají kontakt s hospodářskými zvířaty včetně psů, koní a koček, podobně terapie formou volně žijících zvířat probíhají v přírodě nebo v zoo, pokud se jedná o exotická zvířata.

Formy zoorehabilitace

Zoorehabilitace probíhá nejčastěji individuálně nebo ve skupině. Vždy bývají zohledněny konkrétní cíle intervence, možnosti klienta a využívaného zvířete. Rozlišujeme čtyři formy spolupráce:

Návštěvní program využívá pravidelných návštěv speciálního týmu přímo v zařízení nebo domácnosti klienta. Případně může docházet k návštěvám v neutrálních prostorách, nebo za týmem dochází klient sám. V ČR se jedná o nejrozšířenější formu zoorehabilitace.

Jednorázové aktivity probíhají díky projevenému zájmu, a to jednou nebo krátkodobě formou prezentací, přednášek či ukázek a slouží pro uzavřené skupiny klientů, případně pro širokou veřejnost.

Pobytový program může být jednorázový, opakovaný nebo pravidelný a nabízí působení zvířat přímo ve specializovaných zařízeních. Probíhá formou pobytů a táborů s ozdravným, poznávacím, vzdělávacím nebo dalším programem a využívá působení intenzivního kontaktu klienta se zvířetem, které je umocněno změnou prostředí oproti běžnému režimu klienta.

Rezidenční program je formou zoorehabilitace využívající umístění zvířete natrvalo přímo v prostorách organizace. Mezi vhodná zvířata patří drobní papoušci, savci a terarijní zvířata.

Zoorehabilitace podle metod práce

Další náhled na zoorehabilitaci nabízí rozdělení do pěti metod profesionální terapeutické práce za asistence zvířat, které může být svým odstupňováním dobrou inspirací pro praxi:

Metoda volného pohybu popisuje nejpřirozenější podobu kontaktu mezi člověkem a zvířetem ve volnosti, díky které dochází mezi oběma stranami k rozvoji vzájemného dialogu.

Metoda s útočištěm (neboli s ochranou) odděluje prostor zvířete a samotného klienta využitím např. ohrádky, ve které je zvíře drženo. Nabízí tak pocit bezpečí při počátečním navazování kontaktu se zvířetem a také umožňuje jeho pozorování.

Metoda mostu využívá zprostředkování přímého kontaktu klienta se zvířetem prostřednictvím terapeuta samotného nebo předmětu, např. vodítka či větvičky. Cílem této metody je umožnění přímého taktilního vjemu.

Metoda prezence umožňuje bezprostřední a přímý kontakt se zvířetem za dodržení všech bezpečnostních podmínek. Nabízí dostatečné poznání zvířete, navázání přímého kontaktu se zvířetem a rozvíjení komunikace klienta a jeho průvodce.

Metoda integrace je poslední metodou, která umožňuje využití zvířete jako součást pedagogické a terapeutické metody působící na klienta. Zvíře je integrováno do existujícího konceptu jako živý a pomocný asistent terapeuta.

Provádění zoorehabilitace podléhá respektování konkrétních norem a pravidel zanesených v právním řádu ČR. Tímto způsobem je dohlíženo na zachování „welfare“ neboli respektujícího chování lidí ke zvířatům dbajícího na udržení jejich životní pohody, dále na konkrétní pravidla upravující například vstup zvířat do prostor provádění zoorehabilitace a jejich pohyb po veřejných prostorách, požadavky na zdraví a veterinární péči zvířat, právní ochranu zvířat apod. Vždy záleží na formě a metodě poskytované služby za pomoci zvířat a dále na cílové skupině klientů.

Zajímavé odkazy:

Dokument o zooterapii:
https://www.youtube.com/watch?v=OOJ_JdYzu18

Dokument o felinoterapii v Hamzově léčebně:
https://www.youtube.com/watch?v=iPhmz-f6Tgc

Ukázka z canisterapeutických zkoušek:
https://youtu.be/7XwuIhfJ8IQ?si=19Hncq7jqhW8C9BS

Rozhovor o delfinoterapii:
https://www.needo.cz/needo-talks/plavu-s-delfiny/