Úvod: Virtuální realita se stále častěji prosazuje jako doplňkový nástroj aktivizace
seniorů se sníženou motivací k pohybu a ubývající soběstačností. Technologie
umožňuje průběžnou zpětnou vazbu a přizpůsobení obtížnosti pacientovi, její zavedení
do zařízení sociálních služeb však provází řada překážek, vnímaných odlišně pacienty
a personálem.
Cíl: Zhodnotit bariéry a facilitátory využití VR v geriatrické péči z pohledu pacientů a
pracovníků zařízení (fyzioterapeutů, ergoterapeutů a aktivizačních pracovníků), se
zaměřením na přijatelnost, motivační potenciál a proveditelnost implementace.
Metodika: Multicentrická deskriptivní studie proběhla ve čtyřech zařízeních sociálních
služeb u 20 pacientů (14 žen, 6 mužů; průměrný věk 78 let) a 20 pracovníků. Pacienti
absolvovali individuální a o týden později skupinové sezení s headsetem Oculus Quest
2 (software VR Medical, exergames, vsedě, cca 21 min). Data byla sbírána dotazníky
inspirovanými nástroji SUS, SSQ a IMI (pacienti) a TAM (personál) a zpracována
deskriptivní statistikou.
Výsledky: Pacienti hodnotili VR převážně pozitivně, nejvýše snahu a zapojení, motivaci
a subjektivní prožitek, dále použitelnost systému a vnímanou užitečnost. Projevy
cybersickness byly minimální a pouze mírné (dezorientace, únava očí, ojediněle
závrať), bez nevolnosti či bolesti hlavy. Personál nejvýše hodnotil potenciál VR zvýšit
motivaci seniorů, bezpečnost použití a vyjadřoval ochotu VR do budoucna využívat.
Mezi bariérami implementace uváděl finanční náročnost, nutnost proškolení,
technologickou a prostorovou náročnost a potřebu podpory vedení.
Závěr: VR je pacienty i personálem vnímána jako dobře přijatelný a motivující doplněk
aktivizační péče o seniory, s minimálním rizikem nežádoucích projevů. Facilitátory
zahrnují individuální zaškolení, dohled terapeuta a bezpečné nastavení intervence;
hlavními bariérami zůstávají finanční, personální a organizační nároky zařízení.